Echis carinatus
sinhaleyus
Deraniyagala, 1951
Zmije cejlonská
Echis carinatus
sinhaleyus
Deraniyagala, 1951.
Terra typica: „Chavakachcheri, Jaffna Peninsula“ , Ceylon (=Srí
Lanka, pozn. autora).
Echis carinatus,
Nikolskij
(1905): 320 (part.), (1916): 261 (part.), Smith (1943): 487.
Echis carinatus sinhaleyus,
Deranijagala (1951): 148, Cherlin (1983): 42, Gasperetti (1988):
341,
Cherlin & Borkin (1990): 175,
Cherlin (1990): 195, Golay et
al. (1993): 270, David & Ineich (1999): 315, Mazuch (2006, v tisku).
Echis carinata sinhaleyus,
Deraniyagala (1955).
Echis carinatus sinahleyus,
Hughes (1976): 360.
Echis carinatus sinhalensis,
Auffenberg & Rehman (1991):
263.
Echis carinatus sinhaleya,
Stemmler (1965): 29 (part.).
Echis carinatus carinatus,
Stemmler-Gyger (1965): 29 (part.).
Typový materiál: 1 exemplář – Museum Colombo No. 83/H. Dorsalia: 27,
ventralia: 146, subcaudalia: 27.
Etymologie: zmije dostala pojmenování podle místa původu - Srí Lanka.
Diagnóza: Malá zmije patřící do podrodu Echis. Od ostatních druhů se odlišuje: nízkým počtem ventrálních štítků (136-155), kylnatými dorzálními šupinami s hrbolkem na kýlech, malým vzrůstem (do 350 mm), 12 – 16 cirkumorbikulárními šupinami a výskytem na Srí Lance (zdejší endemit). Od nejblíže příbuzné indické zmije paví (Echis carinatus carinatus) je možné ji rozlišit menší velikosti – do 35 cm (vs. až 80 cm) a vyšším počtem cirkumokulárních štítků – 12-16 (vs. 9-11).
Zbarvení: Je totožné nebo velmi podobné s jedinci monotypického poddruhu z Indie. Základní barva je nažloutlá až červená. Na hřbetě jsou spíše užší a protaženější dorzální světlé skvrny. Laterálně se jich dotýkají světlé skvrny obráceného písmene U nebo V, které jsou úzké a kontrastní. Uvnitř těchto skvrn je stejné zbarvení, jako mezi dorzálními skvrnami na hřbetě. Skvrna na vrchu hlavy má tvar šípky nebo výjimečně kříže. Zbarvení a kresba hlavy je kontrastní. První dvě až tři řady laterálních skvrn jsou světlé, jako břicho. Břišní štítky jsou s nebo beze skvrn. Zmije jsou celkově tmavší a velmi kontrastní. Zbarvením a kresbou jsou trochu podobné zmijím ze skupiny pyramidum, ale od nich se liší celkově subtilnější kresbou.
Folidóza:
Stemmler –
Gyger (1965), n=16 – dorsalia: 25-30, ventralia: 136-155,
subcaudalia: 22-33, supralabialia: 8-10, circumocularia:
12-16 (nejč. 13-15).
Velikost:
dorůstá maximálně 35 cm, nejčastěji však 26-30 cm (Deraniyagala, 1951,
Stemmler – Gyger, 1965).
Zoogeografie: endemický poddruh zmije paví rozšířený pouze
na Srí Lance a některých severských ostrovech. Známými lokalitami je Mannar,
Iranetivu, Mullaitivu, Yala, Jaffna a snad Bundala NP. Zmije zde žijí pouze
v suchých biotopech a nazasahují do vlhkých částí centrálního a západního
ostrova. Z ostrova Srí Lanka je známo mnoho endemický druhů a dokonce rodů
plazů a hadů. Není tedy překvapující, že zde existuje endemický druh Efy.
Podobně endemickými taxony ef jsou - Echis megalocephalus a
Echis sochureki astolae.
Biotop:
obývá aridní pláně při pobřeží v severní a východní části ostrova. Celkově
jsou biotopy na Srí Lance vlhčí, než na pevnině- Indii.
Biologie v přírodě:
Není toho mnoho známo. Samice jsou ovoviviparní a rodí až 2 x ročně
3-10 mláďat. V přírodě žere ještěry, hmyz, stonožky a pavoukovce (štíry).
Taxonomie: Do dnešní doby se tímto poddruhem mnoho herpetologů
nezabývalo. Stemmler-Gyger (1965) zmiji neuznávají, kdežto další autoři,
aniž by její status diskutovali, ano (Cherlin, 1983, Golay et al., 1993 a
další). Ačkoli jsou determinačními znaky pouze velikost zmijí a počet
cirkuokulárních štítků, i přes to to vypadá, že poddruh-forma je validní.
Zajímavá bude určitě genetická vzdálenost od Echis carinatus carinatus.
Možná se ukáže, že se jedná o druh - Echis sinhaleyus a ne o poddruh.
Toxikologie:
Deraniyagala (1951) uvádí, že jed je méně potentní, že u indického
poddruhu. E. c. sinhaleyus je také mnohem menší, než zmije paví
z Indie. Jed je hemotoxický a příznaky uštknutí jsou: pálivá bolest
následující necitlivostí, způsobuje nekrózy a krvácení z dásní, bolest
ledvin a zvracení.
Biologie v zajetí:
Stemmler – Gyger (1965) uvádí porod 8 mláďat po
asi tříměsíční graviditě. Mláďata vážila a měřila v průměru 1,34 g a 120 mm.
Literatura:
Deraniyagala (1951, 1955), Stemmler – Gyger (1965), Cherlin (1983), Cherlin
(1990), Cherlin et Borkin (1990), David et Ineich (1999), Auffenberg et
Rehman (1991), Golay et al. (1993), Mazuch (v tisku).
Poznámky:
