NOVINKY V TAXONOMII AFRICKÉ
HERPETOFAUNY A BATRACHOFAUNY

 NOVELTIES IN THE TAXONOMY OF THE AFRICAN
HERPETOFAUNA AND BATRACHOFAUNA

26/07/07    Nový druh plivající kobry z východní Afriky -
                Naja ashei
nov. spec.


Známí odborníci přes taxonomii kober rodu Naja - W. Wuster a D. G. Broadley popisují nový druh velké plivající kobry z východní Afriky (severovýchodní Uganda, nížiny severní a východní Keni, jižního Somálska a Etiopie) jako Naja ashei nov. spec. Nový druh je věnován zesnulému Jamesovi Asheovi (Watamu, Keňa), který se věnoval celý život herpetologii hadů Keni a založil hadí farmu Bio-Ken na odběr hadího jedu a výrobu antisér. Nový druh byl vyčleněn ze složitého komplexu druhů okolo Naja nigricollis. Na území Keni žijí dva fenotypy těchto kober - černě zbarvená a menší (původní N. nigricollis) a hnědě zbarvená velká kobra  - N. ashei. Nový druh dorůstá až 2150 mm celkové délky. Má enormní produktivitu jedu - až 6,2 ml (v mokrém stavu). Nový druh je přinejmenším v Keni velmi hojný. Od ostatních kober se odlišuje folidózou, zbarvením (zejména od N. nigricollis) a genetikou. Velkou zajímavostí se ukázalo, že nový druh je blížeji příbuzný N. mossambica než N. nigricollis (podle mtDNA sekvenčních dat)

Wuster W. & D. G. Broadley, 2007: Get an eyeful of this: a new species of giant spitting cobra from eastern and north-eastern Africa (Squamata: Serpentes: Elapidae: Naja).  Zootaxa, 1532: 51-68.  pdf



 

Dead N. ashei on the road near Lake Baringo in Kenya




21/06/2007
- Revize rodu Walterinnesia, validace Naja (resp. W.) morgani

Autoři odlišili východní populaci (Irán, Irák, východní Saudská Arábie, Turecko) druhu W. aegyptia jako dříve popsanou Naja morgani za podle nich validní Walterinnesia morgani nov. comb. Původní W. aegyptia je rozšířená pouze v Egyptě, Israeli a Jordánsku. W. morgani se odlišuje od W. aegyptia signifikantě nižším počtem předních dorzálií (21-23, vs. u západní populace 25-27), dále také v průměru nižším počtem ventrálií, subkaudálií a spojenými subkaudálii. Dále se W. morgani odlišuje juvenilním proužkovaným zbarvením (25-33 červenavých proužků), zatímco W. aegyptia je celá tmavě jednobarevně zbarvená. Podobné rozdělení na východní a západní druh známe u dalších hadů, např. Pseudocerastes (P. fieldi, P. persicus) nebo třeba u zmijí rodu Echis.

Nilson G & N. Rastegar-Pouyani, 2007: Walterinnesia aegyptia Lataste, 1887 (Ophidia: Elapidae) and the status of Naja morgani Mocquard, 1905. Russian Journal of Herpetology, 14 (1): 7-14.

 

03/05/2007 - Pravděpodobně dva nové druhy u zmijí rodu Causus

Ačkoliv se níže uvedená práce nezabývá taxonomií zmijí, ale spíše biologií, tak i přesto se pozorný čtenář dozví, že kolektiv autorů rozeznal mezi studovaným materiálem z celé Afriky několik dosud nepopsaných druhů. Na tyto již bylo dříve částečně upozorněno (Chirio et Ineich, 2006). Poslední revizní prací, byť pouze částečnou, prošel rod v roce 2006 (Rasmussen, 2006). Autoři se domnívají, že druh Causus rhombeatus je rozšířen pouze v jihoafrické republice, zatímco odlišné populace se nacházejí ve zbytku rozšíření původního C. rhombeatus. Dále se autoři domnívají, že populace ze savan ve vyšších nadmořských výšek centrálního Kamerunu a západní Středoafrické republice možná skrývají další odlišný druh (Chirio et Ineich, 2006, tato práce) nebo je s předcházejícími odlišnými populacemi konspecifický. Dalším pravděpodobně dosud nepopsaným druhem jsou populace C. resimus ze suchých savan západní a centrální Afriky (od Nigérie po Súdán). Tyto jsou v dospělosti, podle autorů, světle hnědé a nacházejí se v nadmořských výškách 150-500 m n.m. Tomuto druhů zůstane jméno C. resimus, neboť typová lokalita se nachází v centrálním Súdánu (Jebel Ghule, Sennar, Súdán). Druhá odlišná populace se nachází ve vlhkých horských oblastech východní Afriky (Uganda, Rwanda, Burundi, DRC a Etiopie). Zbarvený u tohoto druhu  je světle zelené. Autoři níže uvedené práce tedy zřejmě připravují revizi rodu.

Rod Causus obsahuje tedy tyto druhy: Causus rhombeatus, Causus n. sp. ("rhombeatus"), Causus resimus, Causus n. sp. ("resimus"), Causus bilineatus, Causus maculatus, Causus defilippii, Causus lichtensteinii.
           
Ineich I., Bonnet X., Shine R., Shine T., Brischoux F., LeBreton M. & L. Chirio, 2006: What, if anything, is a "typical" viper? Biological attributes of basal viperid snakes (genus Causus Wagler, 1830).  Biological Journal of the Linnean Society, 89: 575-588.

Kompletní práci je možné si stáhnout z webových stránek Dr. Rick Shine

 

29/04/2007 - Shrnutí chameleonků rodu Rhampholeon a Rieppeleon z
                   oblastí Eastern Arc Range v Tanzánii a popis tří nových druhů

Profesor Jean Mariaux z Ženevského muzeas a Dr. Colin Tilbury z Univerzity v Stellenchosch shrnuli výskyt a příbuzenské vztahy chameleonků rodů Rhampholeon a Rieppeleon z oblasti horních masivů souhrnně nazývaných Eastern Arc Mountains resp. E. A. Range v Tanzánii. Mimo výše uvedené skutečnosti popsali z těchto pohoří na základě molekulárních a morfologických znaků tři nové druhy - Rhampholeon (Rhinodigitum) beraduccii sp. nov. z pohoří Mahenge (tento druh patří mezi nejmenší druhy chameleonů světa, morfologicky příbuzný komplexu Rh. uluguruensis, molekulárně Rh. boulengeri), Rhampholeon (Rhinodigitum) acuminatus sp. nov. z pohoří Nguru (tento druh velmi bizardní rostrální výrůstek, který je podobný jako u Rh. spinosus, molekulárně je v této studii tento druh nejbližší k Rh. beraduccii), Rhampholeon  (Rhampholeon) viridis sp. nov. ze South Pare a North Pare pohoří a Western Usambara Mts (tento druh je zeleně zbarvený, je velmi podobný Rh. temporalis, od kterého není téměř morfologicky rozpoznatelný). Ke všem druhům je uveden určovací klíč.
           
Mariaux J. & C. Tilbury, 2006: The pygmy chameleons of the Eastern Arc Range (Tanzania): Evolutionary relationships and the description of three new species of Rhampholeon (Sauria: Chamaeleonidae).  Herpetological Journal, 16: 315-331.




11/04/2007
- Revize druhu Uroplatus fimbriatus a popis nového druhu

Kolektiv níže uvedených autorů zjistil na základě morfologických a molekulárních dat, že druh Uroplatus fimbriatus (Gekkonidae) zahrnuje přinejmenším alespoň dva blízce příbuzné druhy. Tím novým druhem pro vědu je nově popsaný Uroplatus giganteus nov. sp. O U. fimbriatus se odlišuje větší celkovou délkou, morfologií hemipenisu, zbarvením duhovky, hlavy a zad a vysokou genetickou diferenciací. Nový druh gekona je popsaný z Montagne d´Ambre National Park v severní části ostrova Madagaskar. Z dosavadních znalostí se autoři domnívají, že U. giganteus je druhý největší gekon světa! Celková délka může být až 322 mm.
           
Glaw F., Kosuch J., Henkel W. F., Sound P. & W. Bohme, 2006: Genetic and morphological variation of the leaf-tailed gecko Uroplatus fimbriatus from Madagascar, with description of a new giant species. Salamandra, 42 (2/3): 129-144.

Práce je ke stažení zde.

 

18/03/2007 - Revize slepáků rodu Leptotyphlops ze severovýchodní
                   Afriky a jihozápadní Arábie

Uznávaní odborníci na systematiku slepákovitých hadů se tentokrát pustili do revize rodu Leptotyphlops ze severovýchodní Afriky a jihozápadní Arábie. Popsali sedm nových druhů (L. ionidesi, L. tanae, L. howelli, L. mbanjensis, L. keniensis, L. aethiopicus a L. nigroterminus) a jeden nový poddruh (L. scutifrons pitmani). Autoři považují druh L. braccianii za validní a jako synonymum k tomuto Glauconia variabilis. Dále považují validní druhy L. erythraeus (původně syn. L. macrorhynchus) a L. yemenicus (syn. L. nursii). L. monticolus považují za platný druh a vyjímají ho ze synonyma L. nursii. Součástí práce je určovací klíč ke všem druhům. Všechny druhy jsou vyobrazeny na perokresbách.

           
Broadley D. G. & V. Wallach, 2007: A revision of the genus Leptotyphlops in northeastern Africa and southwestern Arabia (Serpentes: Leptotyphlopidae).   Zootaxa, 1408: 1-78.

 

18/03/2007 - Revize rodu Dasypeltis ze západní Afriky: popis tří nových
                   druhů a jednoho poddruhu, revalidace D. abyssina.

Autoři popisují tři nové druhy a jeden poddruh z příbuzenstva D. scabra a D. fasciata. Každý nový druh osidluje odlišné biotopy a ekologické niky. Nicméně na několika místech žijí sympatricky. Nové druhy D. confusa n. sp. a D. sahelensis n. sp. jsou podobné zbarvením D. scabra a D. gansi gansi n. sp. a D. gansi latericia n. ssp. druhu D. fasciata. Nové druhy se odlišují od D. scabra a D. fasciata rozšířením, zbarvením i folidózou. D. confusa žije v Guineiské lesnaté savaně a suchém lese, D. sahelensis obývá Sahel, D. gansi gansi a D. g. latericia obývají Sudánskou savanu.
Autoři zjistili při studiu materiálu, že to co odlišuje D. confusa od D. gansi odlišuje i synonymizovanou formu D. abyssina od D. scabra. Proto považují druh D. abyssina z Etiopie za validní druh blízce příbuzný D. scabra.
Dasypeltis "scabra" rozšířený v Maroku je s největší pravděpodobností D. sahelensis (poznámka TM).

           
Trape J. F. & Y. Mane, 2006: Le Genre Dasypeltis Wagler (Serpentes: Colubridae) en Afrique de l´Quest: description de trois espéces et d´une sous-espece nouvelles.   Bull. Soc. Herp. Fr., 119: 27-56.

 

10/02/2007 - Revize rodu Bradypodion (Chamaeleonidae) s popisem dvou
                   nových rodů

Kolektiv autorů zjistil na základě molekulární analýzy a morfologických znacích spolu se zoogeografickým údaji, že východoafričtí zástupci rodu Bradypodion (zejména komplex "fisheri") patří do dosud nepopsaného rodu. Totéž zjistili i pro endemického zástupce čeledi Chamaeleonidae z Malawi - Ch. mlanjensis Broadley, 1966. Východoafričtí zástupci původního rodu Bradypodion jsou nyní přeřazeni do nově popsaného rodu Kinyongia nov. gen. Chameleon z Malawi z pohoří Mt. Mulanje je přeřazen do nově vzniklého Nadzikambia nov. gen. Jihoafričtí zástupci s typovým druhem Chamaeleo pumilus Daudin, 1802 jsou ponechány v rodu Bradypodion Fitzinger, 1843.

Dnešní pohled na systém chameleonů Afriky najdete zde (Pdf).
           
Tilbury C. R., Tolley K. A. & W. R. Branch, 2006: A review of the systematics of the genus Bradypodion (Sauria: Chamaeleonidae), with the description of two new genera.  Zootaxa, 1363: 23-38.

 

10/02/2007 - Seznam ještěrů Etiopie

Tato práce, již tradičně publikovaná v Tropical Zoology, završuje úsilí zejména M. J. Largena ve zmapování herpeto- a batrachofauny Etiopie. V předcházejících dvou pracích se zabýval hady (1993, spolu s J. B. Rasmussenem) a obojživelníky Etiopie (2001). Autoři uvádějí z Etiopie 101 druhů ještěrů, z nichž téměř 40 % je obyvateli suchých oblastí somálské aridní zóny. Agamu Agama smithii Boulenger, 1896 považují za synonymum Agama agama (Linnaeus, 1758), Agama trachypleura Peters, 1982 je synonymem pro Acanthocercus phillipsii (Boulenger, 1895) a zcela poprvé je zde popsána Acanthocercus guentherpetersi n. sp. Pro tuto chvíli autoři považují Chamaeleo ruspolii Boettger, 1893 za synonymum k Ch. dilepis Leach, 1819 a to samé platí í pro Ch.  calcaricarens Bohme, 1985 k Ch. africanus Laurenti, 1768.

Seznam druhů z článku naleznete zde.
           
Largen M. J. & S. Spawls, 2006: Lizards of Ethiopia (Reptilia, Sauria): an annotated checklist, bibliography, gazetteer and identification key.  Tropical Zoology, 19: 21-109.

 

10/02/2007 - O žábách rodu Afrixalus z tanzanských nížin

Jeden z nejuznávanějších odborníků přes africké obojživelníky se věnuje problematice několika málo druhů rodu Afrixalus z nížin Tanzánie. Autor reaguje na článek Pickersgilla (2005). Poynton považuje taxony Afrixalus delicatus, A. stuhlmanni, A. brachycnemis a A. sylvestris za samostatné druhy. Součástí práce je seznam nových lokalit zmiňovaných druhů.
           
Poynton J., 2006: On Dwarf Spiny Reedfrogs in Tanzanian Eastern Lowlands (Anura: Afrixalus). African Journal of Herpetology, 55 (2): 167-169.

 

10/02/2007 - Nový druh chameleona rodu Bradypodion z JAR

Práce popisuje na základě molekulárních a morfologických dat nový druh chameleona rodu Bradypodion o oblasti hor Great Swartberg Mountains. Nový druh - Bradypodion atromontanum sp. nov. žije v horách v fynbons. Nejvíce příbuzný je Bradypodion gutturale, od něhož se odlišuje menší velikostí, méně tuberkulózní folidózou, genetikou a výběrem biotopu (fynbons). Řada druhů tohoto rodu je však stále nepopsaná (Tolley et al., 2004).
           
Branch W. R., Tolley K. A. & C. R. Tilbury: A new Dwarf Chameleon (Sauria: Bradypodion Fitzinger, 1843) from the Cape Fold Mountains, South Africa. African Journal of Herpetology, 55 (2): 123-141.

 

10/02/2007 - Nový druh žáby rodu Kassina, první endemit Zanzibaru

Nový druh rodu Kassina (Kassina jozani n. sp.) je popsána z Unguja ostrovu na Zanzibaru. Od ostatních zástupců rodu se odlišuje způsobem volání, genetikou a síťkovanou kresbou ve zbarvení. Nejblíže podobná je novému druhu K. maculata (viz. fotografie). Tato kassina je prvním endemickým obratlovcem Zanzibaru. Zanzibar se oddělil poměrně nedávno od pevniny (10000-100000 let). Ze Zanzibaru je známo pouze několik floristických endemitů. V molekulární analýze je k druhu K. jozani sesterská větev zahrnující západoafrické druhy - K. cassinoides, K. cochranae, K. decorata a K. parkeri. Nový druh obývá vlhký les Jozani na Zanzibaru.
           
Msuya Ch. A., Howell K. M. & A. Channing, 2006. A new species of Running Frog, (Kassina, Anura: Hyperoliidae) from Unguja Island, Zanzibar. African Journal of Herpetology, 55 (2): 113-122.

 

10/02/2007 - Revize východoafrických scinků rodu Melanoseps

M. ater matengoensis Loveridge, 1942 a M. ater misukuensis Loveridge, 1953 jsou synonymem k M. ater (Günther, 1873). Melanoseps emmrichi sp. nov. je popsaný z Uluguru Mountains v Tanzánii a je zde parapatrický k M. loveridgei Brygoo et Roux-Esteve, 1981. Melanoseps pygmaeus sp. nov. je popsaný z pobřežních lesů v Muheza District ze severovýchodní Tanzánie a syntyp M. ater var. longicauda Tornier, 1900 je zahrnut v typové sérii. Lektotyp M. longicauda Tornier, 1902 je ztracen - možná je považován za Typhlacontias. Senkvenční data podporují monofylii východoafrických Melanoseps příbuznou k M. occidentalis. Divergence mezi východoafrickými druhy jsou malé a pravděpodobně relativně recentní (Plio-Pleistocén). M. ater a M. uzungwensis jsou blízce příbuzné, ale M. loveridgei se jeví být polyfyletický a vyžaduje další genetickou analýzu.
           
Broadley D. G., Whiting A. S. & A. Bauer, 2006: A revision of the East African species of Melanoseps Boulenger (Sauria: Scincidae: Feylininae). African Journal of Herpetology, 55 (2): 195-112.



10/02/2007
- Nový druh gekona rodu Hemidactylus z Kamerunu

Nový velký druh (100 mm SVL) rodu Hemidactylus je popsán z Furu-Awa oblasti v severozápadní profincii Kamerunu. Jedná se o druh žijící v lese. Tento nový druh - Hemidactylus makolowodei n. sp.  se odlišuje od všech ostatních jeho větší velikostí, 18-20 řadami dorzálních malých tuberklů, 45 prekloakálními - femorálními póry u samců, příčně rozšířenými mediánními subcaudálními pláty, redukovanými ocasními tuberkly a odlišným červenavým zbarvením. Z Kamerunu je známo 10 druhů rodu Hemidactylus. Nový druh je nejblíže příbuzný H. fasciatus.
           
Bauer A. M., LeBreton M. Chirio L., Ineich I. & M. T. Kouete.  New species of Hemidactylus (Squamata: Gekkonidae) from Cameroon. African Journal of Herpetology, 55 (2): 83-93.

 

09/11/2006 - Nový druh zmije rodu Pseudocerastes ze západního Iránu

Kolektiv autorů (viz. níže) popsal nový druh zmije rodu Pseudocerastes (Viperidae) ze západního Íránu. Další dva druhy se vyskytují východně (P. persicus) a západně (P. fieldi) od nově popsaného druhu. Pseudocerastes urarachnoides n. sp. poznáme na první pohled od zbývajících dvou zástupců rodu podle "chlupatého" ocasu zakončeného výrazným kulovitým útvarem. Druh se liší od ostatních druhů rodu i dalšími znaky (viz. popis). Po chřestýších rodu Crotalus je to další rod hadů, kteří mají zcela odlišný a specifický fenotyp ocasu. Tento objev považuji za jeden z nejvýznaměnších herpetologických objevů tohoto roku! Více informací získáte v samotném popisu.
           
Bostanchi H, Anderson S. C., Kami G. H. & T. J. Papenfuss, 2006: A New Species of Pseudocerastes with Elaborate Tail Ornamentation from Western Iran (Squamata: Viperidae). Proceedings fo the California Academy of Sciences, Vol. 57, No. 14: 443-450.

 

09/11/2006 - Nový druh denního gekona rodu Pristurus z Mauretánie -
                   reprezentuje rozšíření rodu na západ o 4700 km!

Přibližně 4700 km západně od nejzápadnějšího známe rozšíření rodu Pristurus (přes celou Saharu) objevil P. Geniez nový druh gekona rodu Pristurus a to P. adrarensis n. sp. Ten je nejvíce příbuzný a podobný P. flavipunctatus z východního Sudánu a dalších zemí. Autoři zjistili, že oba druhy se od sebe oddělili přibližně před 7 miliony let. Více informací získate v popisné práci.
           
Geniez P. & E. N. Arnold, 2006:  A new species fo Semaphore gecko Pristurus (Squamata: Gekkonidae) from Mauretania, represents a 4700km range extension for genus.  Zootaxa 1317: 57-68.

 

09/11/2006 - Morfologická analýza Malpolon monspessulanus (Colubridae)
                   z Maroka a Západní Sahary - popis nového poddruhu

Autoři analyzovali různé morfologické znaky hadů M. monspessulanus z Maroka a Západní Sahary. Přitom zjistily, že pobřežní oblasti severozápadního Maroka a Západní Sahary je osídlen odlišnou a dosud vědecky nepodchycenou formou, které autoři dali jméno Malpolon monspessulanus saharoatlanticus n. ssp. Nový poddruh se odlišuje v několika morfologických znacích, ale i ve zbarvení. Jeden z paratypu (BEV.286) je zachycen na fotografii knihy The Amphibians and Reptiles of the Western Sahara (Chimaira) na stránce 164 nahoře. Klasifikace rodu je v tuto chvíli taková: Malpolon monspessulanus monspessulanus, M. m. saharoatlanticus, M. insignitus insignitus, M. insignitus fuscus a Malpolon moilensis (někdy řazen do rodu Scutophis, vyžaduje revizi).
           
Geniez P., Cluchier A. & C. C. de Haan, 2006: A multivariete analysis of the morphology of the colubrid snake Malpolon monspessulanus in Morocco and Western Sahara: biogeographic and systematic implications. Salamandra, 42 (2-3): 65-82.

 

09/11/2006 -PPřehled gekonu Beninu (západní Afrika) a popis nového druhu
                    rodu Hemidactylus

Aaron Bauer spolu s dalšími autory zrevidoval dostupný materiál gekonu Beninu a publikoval přehled druhů. Z Beninu nyní známe tyto druhy: Hemitheconyx caudicinctus, Cnemaspis spinicollis, Lygodactylus conraui, L. gutturalis, Ptyodactylus ragazzi, Tarentola ephippiata, Hemidactylus angulatus (dříve brooki), H. ansorgii, H. fasciatus, H. mabouia, H. matschiei, H. muriceus, H. pseudomuriceus a H. beninensis sp. nov. Autoři se domnívají, že nový druh je nejvíce příbuzný H. fasciatus nebo novému druhu ze severního Kamerunu (v tisku).
K práci je přiložen determinační klíč ke gekonům Beninu. Tento článek je pionýrskou prací v podrobném poznávání plazů a snad i obojživelníků Beninu.
           
Bauer A. M., Tchibozo S., Pauwels O. S. G. & G. Lenglet, 2006: A review of the gekkotan lizards of Bénin, with the description of a new species of Hemidactylus (Squamata. Gekkonidae).  Zootaxa, 1242: 1-20.

 

01/08/2006 - Fylogeneze, biogeografie a evoluce dvou středozemních hadů
                   Malpolon monspessulanus a Hemorrhois hippocrepis
                   (Colubridae) s využitím mtDNA sekvencí

Z taxonomického hlediska je zajímavý výsledek práce v tom, že autoři považují původně jako poddruh M. monspessulanus insignitus za samostatný druh, tedy M. insignitus s poddruhy M. insignitus insignitus (od východního Maroka, přes Alžírsko, Tunisko až po západní Sýrii) a M. insignitus fuscus comb. nov. (od jihovýchodní Evropy, přes Turecko, Irák a západní Írán). Malpolon monspessulanus je rozšířen  v jihozápadní Evropě, Maroku a až po Alžírsko (město Alžír). Více naleznete v obsáhlé práci, kterou si můžete stáhnout z Euroherpu
(Nemys).

           
Carranza S, Arnold E. N. & J. M. Pleguezuelos, 2006: Phylogeny, biogeography, and evolution of two Mediterranean snakes, Malpolon monspessulanus and Hemorrhois hippocrepis (Squamata, Colubridae), using mtDNA sequences. Molecular Phylogenetic and Evolution, 40: 532-546.

 

01/08/2006 - Molekulární fylogeneze želv (Testudines: Testudinidae)
                   založená na mitochondriálních a jaderných genech

V dnešní době jsou velmi populární analýzy mitochondriálních a jaderných genů za účelem zjištění fylogeneze a příbuznosti mezi jednotlivými taxony. Není se čemu divit, že kolektiv autorů (jmenovitě viz. níže) amerických herpetologů se zabývá ve své práci fylogenezí zástupců suchozemských želv. Pro africkou herpetologii jsou výsledky jejich práce důležité. Podle nich patří do rodu Geochelone (Fitzinger, 1835) tři druhy: G. sulcata, G. elegans a G. platynota. Geochelone pardalis patří do rodu Psammobates. Tento široce rozšířený africký druh byl v poslední době řazen do monotypického rodu Stigmochelys Bour, 1984. Madagaskarský druh Geochelone radiata je autory přeřazen do rodu Astrochelys (Gray, 1873). Pro další madagaskarský druh byli nuceni popsat nový rod - Angonoka n. gen. Typovým druhem rodu je Testudo yniphora Vaillant, 1885.  Práce je ke stažení na stránkách Euroherp (Nemys).  

Le M., Raxworthy J., McCord P. & Mertz L., 2006: A molecular phylogeny of tortoises (Testudines: Testudinidae) based on mitochondrial and nuclear genes. Molecular Phylogenetics and Evolution, 40: 517-531.


08/07/2006
- Biogeografie plazů Centrální africké republiky

Ačkoliv se nejedná o taxonomickou publikaci, tak si neodpustím ji zde v krátkosti uvést. Autoři L. Chirio a I. Ineich zde prezentují sbírku téměř 4900 ks plazů sbíraných téměř 6 let v CAR. Tyto sběry budou mít vliv na popisy nových druhů plazů, neboť nemalý počet těchto dosud neznámých druhů se podařilo najít v této doslova unikátní sbírce, která nemá recentní obdoby. Mezi těmito druhy budou například popsány nové taxony z těchto rodů: Pelusios, Trachylepis (několik druhů), Letheobia, Rhinotyphlops, Leptotyphlops, Lamprophis, Causus (druh bude zřejmě popsán podle jedinců z Kamerunu, jedná se o submontánní taxon), Echis (zřejmě nepopsaný druh z komplexu ocellatus). U mnoha druhů je poupravena systematika - např. Naja subfulva (vs. Naja melaleuca subfulva), Boiga spp. (vs. Toxicodryas), Letheobia debilis (vs. Rhinotyphlops debilis) apod. Práce by neměla uniknout zvýdavým očím žádného herpetologa.

Chirio L. & I. Ineich, 2006: Biogeography of the Reptiles of the Central African Republic. African Journal of Herpetology, 55 (1): 23-59.


08/07/2006
- Revize afrických zástupců komplexu
                   Atractaspis microlepidota


Uznávaní západoafričtí herpetologové J. -F. Trape, Y. Mane a I. Ineich zaměřili tentokrát svou pozornost na poměrně složitou skupinu hadů a to komplex příbuzných druhů okolo Atractaspis microlepidota. Ze synonymie A. microlepidota zrevalidovali druh A. watsoni Boulenger, 1908 (Terra typica: Sokoto, Nigeria). Tento druh je podle nich rozšířen od Mauritánie po Súdán v Sudano-sahelské savaně. Původní A. microlepidota je rozšířen pouze v západní Africe v Senegambii a Mauritanii. Druh A. micropholis je rozšířen od Senegalu po Nigérii. Více až v popisné práci, která je nyní v tisku (Chirio et Ineich, 2006).

Trape J.-F., Y. Mane & Ineich I., v tisku: Atractaspis microlepidota, A. micropholis et A. watsoni en Afrique occidentale et centrale. Bull. Soc. Herp. Fr., 2005.



08/07/2006
- Nový druh scinka rodu Trachylepis z východní Afriky

Nový druh scinka Trachylepis dichromata n. sp. Günther, Whiting &
Bauer, 2005
je popsaný z Tanzanie (bližší typová lokalita neuvedena!)
a patří do příbuzenstva k široce rozšířenému druhu v suchých oblastech
severovýchodní Afriky - Trachylepis brevicollis (Wiegmann, 1837).
Od tohoto druhu se odlišuje zejména menším počtem dorzálních šupin
(36-38), dvoukylnatými dorzálními šupinami, menší velikostí (SVL pod
120 mm), zbarvením dospělců a hlavně mláďat a dalšími znaky.
Mnoho uváděných lokalit z východní Afriky pro T. brevicollis je ve
 skutečnosti výskyt T. dichromata, jak poukazují Wasonga et Malonza
(2006) na příkladu z Keni. Zde jsou tito scinkové rozšířeni např. v Baringu,
Kajiado, Kampi Ya Samaki (Lake Baringo), Mandera, Nairobi NP,
Mandera, Athi River, Isiolo, Dodoma, Garissa a Ramu. Jak uvádějí tito
autoři, je možné, že scinkové dvoubarevní jsou rozšířenější, než si
myslíme (např. Somálsko apod.).

Günther R. , A. Whiting & A. Bauer, 2005: Description of a new species of African skink of the genus Trachylepis (Reptilia: Squamata: Scincidae). Herpetoloza 18 (1/2): 11-24.

Wasonga D. V. & P. Malonza, 2006: Presence of Trachylepis dichroma G
ünther, Whiting & Bauer, 2005 (Reptilia: Squamata: Scincidae) in Kenya. African Journal of Herpetology, 55 (1): 75-78.
 

08/07/2006 - Nový druh rodu Urocotyledon (Squamata: Gekkonidae) z
                   pohoří Udzungwa v Tanzanii

Autoři Aaron Bauer a Michele Menegon objevili v Tanzanii v pohoří Uzungwa zcela nový druh gekona rodu Urocotyledon. Pojmenovali ho na počest zesnulého J. Rasmussena Urocotyledon rasmusseni n. sp. Zde obývá západní svahy pohoří v dominantní vegetaci z Commiphora sp. a Euphorbia candelabrum. Do dnešní doby byli známy pouze čtyři druhy - U. palmata a U. weileri z Kamerunu, U. wolterstorffi z Tanzanie a U. inexpectata ze Seychell. Od ostatních zástupců rodu ho odlišují následující znaky: redukovaný počet subdigitálních lamel a od U. wolterstorffi zejména folidóza, poměr ocasu a zbarvení.  Více se dočtete v popisné práci:

Bauer A. & M. Menegon, 2006: A new species of Prehensile-tailed Gecko, Urocotyledon (Squamata: Gekkonidae), from the Udzungwa Mountains, Tanzania.  African journal of Herpetology, 55 (1): 13-22..


04/04/2006
- Změna v taxonomii korálovcovitých hadů rodu Aspidelaps z
                   jižní Afriky

Don Broadley s kolegou A. Baldwinem opublikovali příspěvek na téma taxonomie, biologie a zoogeografie jihoafrických kober rodu Aspidelaps. V článku považují poddruh Aspidelaps lubricus infuscatus Mertens, 1954 (neproužkovaný a tmavě zbarvený poddruh) za synonymum k Aspidelaps lubricus cowlesi Bogert, 1940. V chovech českých teraristů je, teď již bývalý A. l. infuscatus nejčastěji chovaný, proto by změna v taxonomii neměla být chovately přehlížena.

Broadley D. & A. S. Baldwin, 2006: Taxonomy, Natural history, and Zoogeography of the Southern African Shield Cobras, genus Aspidelaps (Serpentes: Elapidae). Herpetological Natural History, 9 (2): 163-176.
 

29/03/2006 - Největší změna v systému obojživelníků
                   - "Strom života obojživelníků"

Řada (19) předních odborníků přes taxonomii obojživelníku
opublikovali 371 stránkovou práci, která prakticky
reviduje všechny skupiny obojživelníků. Přes velkou
obsáhlost práce zde neuvádím ani abstrakt a tak
koho zajímá, že máme třeba v ČR 3 rody ropuch,
ať se začte...

Práce Frost et. al. (2006) zde k stáhnutí (9,27 Mb)

Za určení ropuchy na obrázku děkuji Alanu Channingovi (JAR).

 

26/03/2006 - Fylogenetická příbuznost jihoafrických gekonů ve skupině
                   Pachydactylus

Odborník přes gekony jižní Afriky Aaron Bauer opublikoval spolu s kolegou Trip Lamb příspěvek o fylogenetické příbuznosti gekonů spadajících do skupiny Pachydactylus (rody Pachydactylus, Chondrodactylus, Colopus, Palmatogecko). Tyto rody jsou druhově nejbohatšími skupinami gekonů v jižní Africe. Autoři zjistili na základě analýzy mitochondriálních a jaderných genů tyto příbuzenské a taxonomické vztahy: Pachydactylus tetensis a P. tuberculosus jsou sesterskými druhy k zbývajícím druhům a autoři pro tyto druhy obnovili rod Elasmodactylus. Skupinu P. bibronii přeřadili do rodu Chondrodactylus. Pachydactylus kochii je sesterským druhem ke Colopus wahlbergii a je zde přesunut do tohoto rodu, tedy Colopus. Ostatní formy (P. namaquensis skupina, "malé druhy" Pachydactylus a rod Palmatogecko) - zde monofyletická skupina, jsou považovány za Pachydactylus sensu stricto.

Bauer Aaron & Lamb Trip, 2005: Phylogenetic Relationships of southern African geckos in the Pachydactylus Group (Squamata: Gekkonidae). African Journal of Herpetology, 54 (2): 105-129.

 

21/03/2006 - Nový druh horského chameleona z Keni

Herpetolog a přední odborník na taxonomii chameleonů Petr Nečas popsal v roce 2005 spolu s dalšími kolegy (J. R. Šlapeta, D. Modrý) nový horský druh chameleóna z Keni. Tento neznámý druh, který se vyskytuje na keřích a loukách alpínského pásma na Mt. Nyiru (severní Keňa) dostal jméno Chamaeleo (Trioceros) ntunte („ten s velkým břichem“). Žije v nadmořských výškách  2500 – 2700 m n.m. Patří do komplexu Ch. bitaeniatus a podskupiny Ch. rudis. Jedná se o malý druh, který se od většiny druhů komplexu odlišuje krátkou hlavou, absencí rostrálního výrůstku, nízkou přilbou a nízkým gulárním a dorzálním hřebenem. Ze severní Keni se jedná již o několikátý popis druhu chameleóna, který je úzce vázaný na reliktní prales izolovaného pohoří. Dalšími takovými druhy ze severní Keni jsou Ch. (T.) narraioca Nečas, Modrý & Šlapeta (2003) a Ch. (T.) marsabitensis Tilbury (1991). Autoři upozorňují na další, dosud nepopsaný druh chameleóna, rovněž z pohoří Nyiru. Více o keňských druzích chameleónů naleznete zde.

Nečas Petr, David Modry & Jan R. Slapeta, 2005: Chamaeleo (Trioceros) ntunte sp. n., a new chameleon species from Mt. Nyiru, northern Kenya. Herpetozoa. 18 (3/4): 125-132.

 

03/03/2006 - Molekulární fylogeneze rodu Hemidactylus (Gekkonidae)

Gekoni rodu Hemidactylus patří mezi nejrozšířenější a nejpočetnější rody plazů vůbec. Z taxonomického hlediska je rod velmi složitý, neboť mnoho druhů si je velmi podobných a nejeden druh je znám pouze z málo početné typové série. Autoři práce (známí britští herpetologové) zahrnuly ve své fylogenezi rodu 30 druhů. K analýze použily geny pro cytochrom b a 12S rRNA. Autoři rozeznávají 5 příbuzenských skupin: 1) asijská tropická skupina (Cosymbotus platyurus (H. bowringii, H. karenorum, H. garnotii)) (H. flaviridis (asijský H. brookii, H. frenatus)). 2) africký H. angulatus a karibský H. haitianus.
3) aridní skupina – severovýchodní Afrika, jihozápadní Asie atd. (H. modestus (H. citerii, H. foudai)) (H. pumilio (H. granti, H. dracaenacolus) (H. persicus, H. macropholis, H. robustus, H. turcicus (H. oxyrhinus (H. homoeolepis, H. forbesii))). 4) H. mabouia skupina (H. yerburii, H. mabouia). 5) africko atlantská skupina: H. platycephalus ((H. agrius, H. palaichthus) (H. longicephalus, H. greeffi, H. bouvieri, Briba brasiliana))). Rody Cosymbotus a Briba jsou synonymizovány s r. Hemidactylus. Africký poddruh H. brookii angulatus je povýšen na samostatný druh – H. angulatus. Africké H. angulatus a H. macropholis vykazují vysokou genetickou variabilitu (10-15%) a vyžadují další revizi. Na druhou stranu široce rozšířené druhy jako H. mabouia a H. turcicus vykazují nízkou genetickou variabilitu (1-2 %).

Carranza S. & E.N. Arnold, 2006: Systematics, biogeography, and evolution of Hemidactylus geckos
(Reptilia: Gekkonidae) elucidated using mitochondrial DNA sequences.
Molecular Phylogenetics and Evolution,
38 (2006): 531–545.

Práce je volně ke stažení v databázi Euroherp u druhu Hemidactylus turcicus.
Adresa databáze je:
http://intramar.ugent.be/nemys/start.asp?group=16&c=1



26/02/2006 - Molekulární systematika afrických Colubroidea (Squamata:    
                   Serpentes)

V roce 2005 opublikovala skupina uznávaných herpetologů studii zabývající se molekulární analýzou hadů Afriky. Výsledek jejich práce ukazuje přiložený fylogram. Z nejzajímavějších výsledků zde uvedu, že podle nich patří hadi rodu Homoroselaps k hadům podčeledi Atractaspididae a ne ke korálovcovitým. Dalším velmi zajímavým zjištěním bylo to, že africké vodní kobry rodu Boulengerina patří podle jejich výsledků do rodu Naja, neboť jsou příbuznější k Naja melanoleuca, než N. melanoleuca k ostatním zástupcům rodu. Vodní kobry jsou však etologicky a morfologicky natolik odlišné, že jejich samostatný rod Boulengerina zůstane ještě dlouhou dobu používán. Pro vodní užovky rodu Grayia, které vyšly ve fylogramu jako sesterské k podčeledi Colubrinae navrhují samostatnou podčeleď Grayiinae. Poukazují však, že budou potřebné další výzkumy.

Nagy, Z. T., Vidal, N., Vences, M., Branch, W. R., Wink, M., Joger, U.: Molecular systematics of African Colubroidea (Squamata: Serpentes). In African Biodiversity: Molecules, Organisms, Ecosystems. B. A. Huber, B. J. Sinclair, K.-H. Lampe (Eds), Springer Verlag, pp 221-228.

 

24/02/2006 - Nový druh agamy z komplexu Agama agama ze západní Keni

Skupina autorů participujících na projektu Biota objevili a popsali nový druh agamy "obecné" ze západní Keni. Na odlišnost agamy upozornil ornitolog Brian W. Finch. Agama je známa zatím pouze z typové lokality - 11. kilometr silnice z Malaba do Busia (západní Keňa). Autoři popisu věnují nový druh jeho objeviteli a pojmenovali ho jako Agama finchi. Od všech ostatních agam se liší menší velikostí (celkově pod 25 cm u samců), výrazným zbarvením (oranžové hlavy a krk, černé tělo, oranžový prostředek ocasu s černým koncem) a terestriálním způsobem života. Celkově se jedná zjednodušeně o černooranžovou agamu. Samice jsou zbarvené podobně jako u A. agama lionotus (nyní A. lionotus). Autoři se domnívají, že A. finchi by mohla být rozšířena i v západní Ugandě. V práci je také oddělena od A. agama jako samostatný druh A. lionotus. Zbarvení tohoto druhu (s poddruhy - druhy dodomae, elgonis, turuensis, ufipae, usambarae) je zcela odlišné od "pravých" A. agama. Základní rozdíl ve zbarvení komplexu A. lionotus
od A. agama (tříbarevný ocas) je uniformě jednobarevně zbarvený ocas.

Bőhme W., Wagner P., Malonza P., Lőtters S. & J. Kőhler, 2005: A new species of the Agama agama group (Squamata: Agamidae) from western Kenya, East Africa, with comments on Agama lionotus Boulenger, 1896. Russian Jornal of Herpetology, 12 (2): 142-150.

Aspidelaps cowlesi


      Astrochelys radiata


               Malpolon insignitus insignitus
                         
from Jordanien

Echis ocellatus (Ghana)

 


Uroplatus  henkeli



Rhampholeon temporalis - to this form is very closely related a new species - Rhampholeon viridis n. sp.


 

Dnes Atractaspis fallax, dříve A. microlepidota fallax (Keňa)

Kinyongia fisheri

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Copyright © Tomáš Mazuch. All Rights Reserved.